Romicus - SPQR

Pivo a starověký Řím

Dědictví Říma

V následujícím textu se budeme zabývat otázkami:

Měla římská říše vliv i na pozdější vývoj v oblasti pivovarnictví?
Ovlivnilo něco z dědictví po této světovládné říši i výrobu a konzumaci piva v naší Římu tak vzdálené zemi?

První, co nás asi napadne, že se jedná o podivnou a nesmyslnou otázku. Pivo přece staří Římané nepili, a pokud se na území jejich říše konzumovalo, činili tak pouze nekultivovaní barbaři, kteří byli v římském impériu jen trpěni [2].
Odpověď na výše položené otázky však není tak jednoduchá a jednoznačná.

Rozpad administrativních a obchodních struktur

Po pádu Západořímské říše došlo na jejím území k rozpadu většiny státních a společenských struktur. Současně s tím došlo k výraznému úbytku obyvatelstva a rapidnímu poklesu obchodní výměny [3]. Základním rysem tohoto rozpadu bylo přerušení obchodních vazeb se vzdálenými provinciemi a návrat k lokálnímu trhu, kdy větší či menší samosprávné celky zajišťovaly vše potřebné, co lidé žijící na daném území potřebovali ke svému životu. Předpokládá se, že v době největší populace samotné město Řím, čítající přes milion obyvatel, spotřebovalo veškerou nadprodukci obilí celé severní Afriky, tedy všech provincií jednoho ze tří kontinentů, na nichž se římské impérium rozkládalo. Po jeho rozpadu pak populace Říma poklesla na úroveň nevelkého okresního města, které se muselo zcela spolehnout na místní zdroje [4]. Tato okolnostmi vynucená soběstačnost se týkala zejména zemědělských produktů včetně těch, které je možno použít k výrobě alkoholických nápojů. Zatímco ve středomořské oblasti a v samotném Římě pokračovalo, byť jistě v mnohem omezenější míře pěstování vinné révy, v bývalých severních provinciích se dá předpokládat pokračování výroby „vína z obilí“, jak nápoj z obilného kvasu označil řecký historiograf Xenofon [5].

Důsledky pro výrobu alkoholických nápojů

Situace ve výrobě alkoholických nápojů byla kromě rozvratu dálkového obchodu samozřejmě ovlivněna ještě dalšími faktory. Jedná se zejména o „zbytnost“ produkce alkoholických nápojů v době, kdy největší starostí bylo zajištění základní obživy. I když by se proti tomuto názoru mohlo ohradit hodně oponentů s tím, že „čím hůř kdy bylo, tím víc se pilo“, je pravděpodobné, že obzvláště víno bylo zejména v oblastech severně od Alp luxusním importovaným zbožím, vyhrazeným pouze nejvyšší elitě.

S jiným omezujícím faktorem se setkávala výroba piva. Surovina pro jeho výrobu je sice levná a dostupná i v zemích daleko na severu, problémem zůstává poměrně náročná technologie jeho výroby, vyžadující kromě znalostí výrobního procesu i technické zázemí. A tak zatímco lisy na víno jsou doloženy prakticky v každém středomořském statku (villa rustica), výroba piva byla patrně již od starověku soustředěna do městských aglomerací, které mohly poskytnout nejen potřebné zázemí, ale byl zde i nezbytný odbyt hotového výrobku. V období po pádu Západořímské říše však došlo na území někdejších provincií k úpadku městských osídlení jako správních a hospodářských center. Jedinou organizační strukturou, která na území Evropy tehdy fungovala a byla hierarchicky řízena, byla katolická církev v čele s římským biskupem – papežem. Po pádu Říma začaly od 6. století na území bývalého impéria také vznikat řeholní řády, které byly na rozdíl od dřívější osamoceného poustevnického mnišství tvořeny komunitami řádových bratří. V této souvislosti se dá předpokládat, že vznikající kláštery se stávaly administrativními a hospodářskými centry, která mohla zjišťovat kontinuitu římského odkazu nejen v oblasti kulturní a správní, ale i v oblasti hospodářské, výrobu piva a vína nevyjímaje. A tak, zatímco někteří příslušníci řádu se v tichu skriptorií věnovali opisování Ciceronových nebo Ulpiánových děl, jiní své úsilí zamířili na pěstování vína a vaření piva.

Situace na území Boiohaema  [6]

Alkoholické nápoje v počátcích českého státu

Z období raného středověku máme pro území České republiky minimum písemných zpráv. Jedná se pouze o útržky zaznamenané cizími kronikáři [7] nebo kupci [8]. Přesto však můžeme směle tvrdit, že pití alkoholických nápojů na rozdíl od hulení u nás tradici má. V případě praotce Čecha můžeme pouze dedukovat, že v zemi oplývající „mlékem a strdím“ byla první ze zmíněných pochutin určena pro kojence a druhá pak pro výrobu medoviny. Jeho pozdější následník, sám patron české země svatý Václav, je již znám jako pilný zakladatel vinic. Kromě toho je více než nepravděpodobné, že by se na jeho poslední hostině u bratra Boleslava podávala k pití pramenitá voda. Někteří soudobí historikové dokonce tvrdí, že slavná bratrovražda byla spíše než výsledkem politického spiknutí nezvládnutou opileckou šarvátkou, jejíž hlavní příčinou byla nemírná konzumace alkoholických nápojů.

Bratrovražda ve Staré Boleslavi však byla pouhou předehrou pro to, co se dělo o pouhé dvě generace později. Kníže Vladivoj, kterého na hrad dosadil jako svoji figurku polský král Boleslav Chrabrý, byl totiž zcela zjevně těžký notorik. Jeho touha po alkoholu byla tak veliká, že „vždy žízní trápen byl tak, že ani hodinu bez pití trvati nemohl“ [9]. a již počátkem roku 1003 se upil k smrti. Předtím ovšem stihl slíbit v bavorském Řezně věrnost králi Jindřichovi II. a přijmout od něj české země v léno a tím uznat jeho svrchovanost. Ano, přátelé, Vladivoj byl prvním českým představitelem, který doslova prochlastal suverenitu naší země. Zcela jednoznačně období jeho vlády popisuje i historik Václav Novotný, který ve svých Českých dějinách o době vlády knížete Vladivoje píše, že „kníže byl neustále opilý a biskup málokdy střízlivý“ [10]. Je sice pravděpodobné, že tyto dvě veselé postavičky si jakožto příslušníci elity prolévali hradlo vínem, ovšem takřka jisté je, že ani jejich neurození soukmenovci nebyli zarytými abstinenty. Vzhledem k tomu, že víno bylo i přes zmíněnou snahu sv. Václava o zakládání vinic exkluzivním zbožím, musel si prostý lid pro ukojení svých opileckých choutek najít jiný, levnější nápoj vyráběný z dostupných místních surovin - pivo.

A jakou souvislost s výše uvedenými skutečnostmi mají Římané?

Římské provincie jako zdroj dovozu a původ pěstování vinné révy

Pěstování vína bylo činností náročnou na pracovní sílu a navíc se nejednalo o plodinu, která by byla nezbytná pro základní výživu. Jeho pěstování tedy bylo možné pouze v takové společnosti nebo hospodářské jednotce, která si jej mohla ekonomicky dovolit. Jednalo se tedy obvykle o statky patřící k sídlům příslušníků úzké společenské elity. Kromě toho musely tyto statky ležet v místech, na kterých bylo pěstování vinné révy možné. Z toho je zřejmé, že objem vyrobeného vína musel být v našich podmínkách vcelku zanedbatelný. Kromě běžné konzumace bylo však víno také používáno jako rituální nápoj při slavení křesťanské eucharistie, kdy se pohárem vína připomínala poslední večeře Páně. Protože vybudování vinice a cesta k prvním plodům je dlouhodobým projektem, je nepravděpodobné, že by pěstování vína bylo původní činností vlastní příchozím slovanským kmenům. A právě slavení mše mohlo být impulzem pro počáteční importy vína a následné zakládání vinic. Je pak zcela zřejmé, že tento import byl uskutečňován ze zemí, které byly původně provinciemi římské říše, ať už se jedná o oblast Porýní nebo o staré vinařské oblasti na území dnešní Francie.

Kláštery jako hospodářská a kulturní střediska

U piva je tomu trochu jinak. Výroba piva je náročným technologickým procesem, který kromě potřebných znalostí vyžaduje též odpovídající zázemí. Na rozdíl od vína je otázkou, zda znalost výroby alkoholických nápojů z obilí si Češi přinesli ze své pravlasti, ale je jisté, že po svém usazení v České kotlině přicházeli do styku s obyvateli oblastí, kde se pivo vyrábělo a pilo již od dob římské říše.

Co se týká zázemí, máme výrobu piva spjatou především s městy, ve kterých se pivo vařilo v právovarečných domech a jehož výroba zde byla chráněna tzv. mílovým právem. Města jsou však až produktem vrcholného středověku, tedy u nás období cca od 13. stol., kdy byla původní hradská soustava nahrazována feudální společností s městy jako středisky obchodní výměny.

Na počátku mělo slovanské osídlení české kotliny charakter kmenového společenství, ve kterém rodoví stařešinové stáli v čele více či méně příbuzných lidí a dalších příslušníků kmene. I první zmíněný „český vládce“ Sámo nebyl ničím jiným než obecně uznávaným vůdcem spojených kmenů Čechů. Tato situace se začala postupně měnit spolu se sílícím vlivem několika dominantních rodů a se související centralizací moci. Velký vliv mělo také postupné přijímání křesťanské víry, kterou přinášeli hlavně misionáři pocházející z míst ležících na území někdejší římské říše. A právě zde můžeme hledat počátky „průmyslové“ výroby piva v Čechách. Pouze centra, reprezentovaná soustavou knížecích hradů a později i nově vznikající kláštery se mohly stát zázemím pro výrobu produktu, který se teprve později stal doménou královských měst – piva. A tak není těžké si představit posádku hradu, kterak si v dobrém rozmaru mocně nalévá korbele zde vyrobeného kvasu, a stejně tak není těžké si vybavit sklepení starého kláštera, ve kterém stejný produkt zraje ku potěše řádových bratří.

Závěr