Romicus - SPQR

2. část: Paris a Helena

Pod horou Ídou, kde Paris pásával svá stáda se rozkládalo mocné město Trója. Mohutné kamenné hradby, které byly postaveny z ohromných kvádrů, jež snad jen obři Kyklópové mohli sestavit do masivních zdí a vysokých věží, chránily klid a bezpečí jeho obyvatel. Od malých domků, tísnících se u hradeb města se sbíhaly uličky k tržnicím a náměstím, kde po celý den panoval čilý ruch, kde obchodníci prodávali své zboží, pocházející ze všech koutů světa, kde kejlíři předváděli své podivuhodné kousky a kde obyvatelé města řešili své spory, nebo přicházeli jen tak na kus řeči se svými sousedy. O něco výše se nácházely honosné domy bohatých aristokratů, které obklopeny zahradami poskytovaly příjemný stín v žárech letních dnů a voda z fontán osvěžovala rozpálený vzduch. A nad tím vším, zcela na vrcholu, na místě, kterému se říká akropolis – hradčany – se nacházel palác vládců města. V tomto paláci sídlili od dob zakladatele města, bájného Tróa, všichni králové a také poslední z nich, moudrý a rozvážný Priamos.

Král Priamos měl již mnoho synů a dcer s různými ženami, když se jeho manželce Hekabé narodil chlapeček. Radostná událost však byla zkalena nepříznivým znamením. Ještě před porodem měla totiž královna zlý sen, zdálo se jí, že porodila pochodeň, která zapálila celé město. Věštci pak tento sen vyložili tak, že královnin syn, který se jí narodí bude příčinou zkázy celého města. Těžce se král smiřoval s touto věštbou, ale měl-li zachránit město a lid, jemuž panoval, musel v sobě potlačit cit a pln žalu nechal dítě odnést do lesů na hoře Ídě a zde ponechat svému osudu. Zde ho pak našel pastýř Ageláos, který se ho ujal, dal mu jméno Paris a vychoval ho spolu se svými dětmi.

Nějaký čas poté, co Paris rozsoudil při bohyň a přisoudil zlaté jablko bohyni Afrodíté, se konaly v Tróji závody atletů. Těchto závodů, kde mladí muži z širokého okolí bojovali v různých disciplínách o čest a slávu vítězů, se zůčastnil i Paris. Poté co se stal vítězem tohoto sportovního klání, si ho král Priamos povolal k sobě a vyptával se ho na jeho původ. Když mu mladík dovyprávěl svůj příběh, tak jak ho znal z vyprávění svého pěstouna, seznal král, že před ním stojí jeho vlastní syn. Pln radosti nad tímto shledáním zapoměl na varování věštců. Nedal ani na naléhání své dcery Kassandry, která již od dětství vynikala prorockými schopnostmi. I Paris zapomněl na svou lásku k Oinóně a žil radostně ve svém novém domově, obklopen svými bratry a sestrami. Na slib daný bohyní Afrodítou však zapomenout nemohl. Sen o nejkrásnější z žen celého světa ho provázel ve dne i v noci.

V té době vládnul řeckému městu Sparta, které leželo daleko od trójských břehů, v zemi, jíž Řekové říkali Lakedaimón, král Meneláos. Tento král měl za manželku Helenu, která byla v celém Řecku považována za nejkrásnější ženu světa. Helena byla dcerou spartského krále Tyndarea a jeho manželky Lédy. Jejím skutečným otcem byl však sám vládce bohů Zeus, který se do Lédy tak zamiloval, že se proměnil v labuť a v této podobě se s Lédou spojil. Léda pak porodila dvě vejce. Z jednoho se narodila Helena a z druhého pak Polydeukés, věrný druh svého nevlastního bratra Kastóra, jenž byl vlastním synem Tyndareovým. Helenu její původ na první pohled odlišoval od jejích družek. Její bělostná hebká pleť byla v kontrastu s opálenými těly jejích přítelkyň. Široké boky, útlý pas, plná ňadra a labutí šíje jí dávaly postavu bohyně a dlouhé, plavé vlasy, které v zářících pramenech spadaly přes ramena vše korunovaly. Její nadpozemská krása byla již v době, kdy byla mladičkou dívkou, tak proslulá, že všichni králové z blízkého i dalekého okolí by dali vše za to, aby se stala jejich manželkou. Král Tyndareus se velmi obával, aby kvůli Heleně nevznikla mezi nápadníky válka, a tak rozhodl, že si Helena sama vybere svého manžela a ostatní se zaváží, že budou jejího vyvoleného chránit proti všem případným úkladům. Jak král rozhodl, tak se i stalo. Helena procházela špalírem mladých mužů, každého si bedlivě prohlédla až se zastavila u Meneláa, syna mocného a bohatého mykénského krále Átrea. Chvíli váhala, ale nakonec mu vložila na hlavu myrtový věnec. Ano on to bude, kdo okusí štěstí a lásku nejkrásnější z žen, on to bude, kdo se stane po smrti Tyndarea vládcem Sparty, on bude tím nejšťastnějším mužem v celém Řecku. Jen člověk omámený láskou si myslí, že jeho štěstí je trvalé, že ho nic nezkalí ani neohrozí, ale již velmi brzy se začne naplňovat to co osud přichystal.
Již brzy skončí radostné chvíle společného soužití a rozpoutá se boj mnohom horší než ten, kterého se starý král Tyndareos tak obával.