O podstatě věcí

Most, 10.12.2010

Zamyslí-li se člověk nad tím, co je nejvýznačnějším rysem lidské mysli, který jej zřetelně odlišuje od ostatních živých bytostí, co je její nejsilnější stránkou, dojde velice pravděpodobně k tomu, že to je schopnost dobrat se k podstatě věcí, které nás obklopují. To znamená, nevidět pouze to, jak tyto věci vypadají, jak je vidíme a jak se případně způsobují. Dobrat se podstaty věcí znamená pochopit, proč věci vypadají tak, jak vypadají, proč se chovají tak jak se chovají a na základě tohoto poznání pak být schopen předpovídat další stavy těchto věcí, a to v horizontu, který výrazně přesahuje existenci jedince, ba celého lidstva. Pouze takto je člověk schopen pochopit vznik, vývoj a fungování světa, který nás obklopuje a porozumět tak natolik abstraktním věcem, jako jsou vesmír, život a Bůh.

Za dobu existence lidstva, a to zejména v poslední době, došlo k ohromnému nárůstu poznatků, které popisují věci kolem nás. Důsledkem toho je, že je zcela mimo schopnosti jedince tyto věci pochopit jako celek ve všech, byť jen podstatných, souvislostech. To vytváří potřebu vykládat jednotlivosti ve zjednodušené, často velmi schématické, podobě, která brání jít v jejich popisu do hloubky. Bohužel, při tomto stále se opakujícím procesu může dojít k tomu, že se postupně zcela vytratí původní podstata věci samé. Popisujeme pak pouze prázdnou obálku, ze které se časem vytratilo to, co měla sama obsahovat. Popisujeme nějakou novou, abstraktní entitu, která nemá vůbec žádný základ v realitě. Že se nejedná o hypotetickou možnost, ale dlouholetou zkušenost, dosvědčuje to, že obdobný problém je popsán přímo autoritou největší v Novém zákoně. Je to totiž věc, kterou Ježíš nejvíce kritizoval v případě nejvyšších židovských duchovních autorit, v případě farizeů. Zákony, které dal Hospodin lidem proto, aby je samé chránil, zákony, které měly lidem pomáhat, se změnily v složitou soustavu norem a nařízení, z nichž se vytratila sama podstata Hospodina, jako zákonodárce. Tyto zákony se tak staly pouze prázdnou obálkou. Obálkou, která místo aby lidi vedla a pomáhala jim, tak je svazovala a omezovala. A tak se zákony samy stávaly příčinou konfliktů a svárů. Pak přišel Kristus mezi zákoníky a pravil: "Sobota je tu pro člověka, nikoli člověk pro sobotu" a jedinou větou se dobral zpět podstaty věci. Hospodin není přísný, trestající Zeus, který za jakékoli provinění proti normám, které navíc ani sám nestanovil, sráží lidi svým bleskem. Hospodin je otec, který jim zákony dává pro jejich vlastní ochranu a prospěch, a který je schopen odpuštění.

Ale nemusíme se pro příklad vracet až do biblické doby. Stačí se podívat kolem sebe, kolika prázdnými formalitami je člověk zatížen, podle jakých nic nevypovídajících šablon je hodnocen. To, že jsem schopen na tabuli napsat, že E = m.c² neznamená, že jsem druhý Einstein. To že vím, že byl Mistr Jan upálen 6.7.1415 neznamená, že jsem pochopil jeho učení a poselství. To, že umím popsat, jakými nástroji a z jakého dřeva se vyrábí almara neznamená, že jsem truhlář. A tak ve snaze vyhnout se osobní odpovědnosti, která z hodnocení lidí vyplývá, vymýšlíme pod pláštíkem objektivizace stále nové a nové šablony a kritéria, podle kterých hodnotíme věci a lidi kolem sebe. Takto získané údaje pak shromažďujeme ve velkých centrech a za pomocí nejmodernějších technologií zpracováváme. Zjistíme-li rozpor se skutečností, nehledáme podstatu věci, ale zdokonalujeme tyto "vědecké" postupy. Dovedeno ad absurdum, pak z výsledků těchto dokonalých testů bude s nezvratnou jistotou a za velikého jásání úředníků zjištěno, že hodnocený člověk umí číst a psát a vesmír kolem nás je.

P.S.: Toto je optimistický pohled. Pesimista by došel k závěru, že z těchto, k dokonalosti uvedených, průzkumů je možné vyvodit,
že žádní lidé ani vesmír nejsou !!!.

Romicus - osobní stránky, úvahy

O podstatě věcí