Romicus - události, aktuality, časovosti

Bohužel, mnoho těchto lží rezonuje mezi lidmi, kterými je takto manipulováno a kteří jsou v podstatě obětmi těchto manipulátorů. Jako obranu proti nejčastěji používanými nepravdám šířeným dnešními lživládci jsem se pokusil sepsat několik následujících argumentů:

Pokud hodnotím práci nějakého člověka, hodnotím to, jak ji dělá on, ne to, jak ji dělal někdo jiný. Pokud Franta neumí ani sečíst dvě čísla, není to důvod, aby dostal jedničku jen proto, že Pepíček, který před 5 lety tu samou školu dokončil, dostal kouli proto, že neuměl malou násobilku. Můžeme vést diskusi o tom, kdo je horší počtář, ale Franta prostě musí z matematiky propadnout.

Pokud je někdo hodnocen pomocí objektivně prokazatelných faktů, není důležité, jaká osoba toto hodnocení provádí. Pokud někdo prohlásí, že „V Kostnici byl upálen Jan Hus“ je to pravda i když to bude říkat Babinský, Klement Gottwald nebo třeba Matka Tereza. Pravdivost jakéhokoli výroku lze vyvrátit pouze zpochybněním faktů, z nichž tento výrok vychází, nikoli tak, že nazvu autora výroku blbem. Tvrzení, že „učitel je vůl“, protože mi dal za 5 jen kvůli odpovědi, že „V Kostnici byl upálen král Zikmund“, prokazuje pouze to, že volem je autor tohoto tvrzení. Leč, pohříchu, se jedná o velmi častý způsob argumentace, byť hodný žáka třetí třídy základní školy.

Každá generalizace je pouze manipulativním zkreslením reality. To, že je ve třídě 5 blbců a dalších 20 žáků taky za moc nestojí, vůbec neznamená, že jsou všichni žáci úplní idioti. To, že mnozí z nás vyrůstali v přesvědčení, že „kdo nekrade, okrádá rodinu“, vůbec neznamená, že „všeci kradnú“.
Tato nemravná lež má za cíl jediné – zpochybněním základních hodnot dosáhnout toho, že se nikdo nebude pozastavovat nad tím, že nejvíc kradne autor výše zmíněné lži.

Základním předpokladem pro výkon jakéhokoli povolání, je způsobilost dané osoby ho vykonávat. Jan Žižka byl bezpochyby vynikající vojevůdce a Jan Lucemburský vynikající diplomat. Ani jeden z nich by však dnes nemohl udělat řidičák a dělat řidiče z prostého důvodu, že byli oba slepí. Pro výkon mnoha povolání je pak nezbytná nejen trestní, ale i mravní, bezúhonnost. Pokud je policista podezřelý ze spáchání závažného přestupku, neřkuli trestného činu, je bez ohledu na presumpci neviny z důvodu možnosti ovlivňování svého případu postaven mimo službu. Výše popsaná nezpůsobilost k výkonu povolání je zcela nezávislá na tom, jak dobře svou práci dělám, nebo jsem schopen dělat. I vynikající kriminalista, který měl v opilosti nehodu, má prostě smůlu. Jen naprosto „šílený“ ředitel školy nechá dělat pedagogický dozor na školním táboře kantora, který je vyšetřován z důvodu pedofilního zneužívání dětí, přesto, že je to vynikající učitel, který je navíc u dětí oblíbený.

Jak může vykonávat svou funkci vrcholný politik vyšetřovaný pro závažný hospodářský trestný čin?
Je při tom zcela jedno, zda si o dotyčném něteří myslí, že se právě jeho zásluhou máme líp…

Klíčovým předpokladem pro výkon politické funkce je důvěryhodnost. Členové vlády rozhodují o věcech, které běžný člověk není schopen objektivně posoudit. Takovouto důvěru nemůže mít člověk, který prokazatelně a opakovaně lže. Zcela absurdní pak je, když vládní funkci zastává člověk, jeho lež ani nemusí být složitě prokazována, protože ji zpětně dokazuje svými vlastními výroky.

Před 25 lety bylo normální, že politik, který neoprávněně používal titul doktora práv, odstoupil pro ztrátu důvěry. S postupem času se tyto mravní normy, které jsou elementárním základem pro výkon politické funkce, začaly vytrácet. Pravda a láska začala být relativizována, lhát a nenávidět se stalo normou. Současná vládní garnitura je pouze vrcholem tohoto neradostného vývoje. Pokud proti tomu něco nebudeme dělat, začne být normou loupit a vraždit.

Pokud vím, že se děje něco špatného, je nejhorší věcí nic proti tomu nedělat. Pokud jsem účastníkem dopravní nehody, jsem dokonce ze zákona povinen pomoci zraněným. Jsem povinen to udělat přesto, že si myslím, že to neumím nebo přesto, že si myslím, že to nepomůže. Nikdo mě nenutí dělat více, než jsem schopen udělat, ale udělat musím alespoň to, co mohu. Pokud, i na základě toho, co jsem napsal výše, vidím, že ti, co spravují naši zemi tak činí hanebně, lživě nebo nekompetentně, je nejen mým právem, ale i povinností toto sdělovat veřejně. Toto právo i povinnost je základním pilířem demokracie, je zpětnou vazbou pro ty, co vykonávají veřejné funkce. Je to zpětná vazba, které jsou povinni naslouchat. A pokud někdo z nich dokonce dehonestuje lidi, kteří toto činí, je stejný, jako ten, který se vysmívá lidem, poskytujícím u nehody laickou pomoc zraněným. Mnozí je pak dehonestují přesto, že oni sami jsou viníky „nehody“, jejíž následky se ti, proti nimž útočí, snaží napravit. To je nejen nemravné, ale i hanebné a opovrženíhodné.

Ďábel nemá podobu ohyzdné nestvůry, která svým zjevem i svým strašením děsí lidi.
Ďábel má charismatickou podobu a láká své oběti do záhuby milými slovy stejně, jako víla Loreley sváděla plavce do hlubin svým krásným zpěvem…