Quo usque tandem abutere, Catilina, patientia nostra.
Dosáhl už i u nás úpadek politické kultury takové míry, že by v samotných základech ohrožoval demokratický vývoj v zemi?
Nynější aféra ČSSD není jen trapnou epizodou v povolebním boji o moc, ale je důsledkem dlouhodobého vývoje, kdy politické činy formuje arogance, samolibost a nezkrotná ctižádost držitelů nejvyšších úřadů a představitelů hlavních politických stran.
Kam až dospěl cynismus těchto vrcholných politiků, kteří uraženi ve své ješitnosti cílevědomě a bez jakéhokoli uzardění likvidují právě ty strany, v jejichž čele ještě nedávno stáli. Václav Klaus se již před volbami zcela otevřeně postavil proti své bývalé straně a veřejně podpořil obskurní spolek soustředěný kolem jeho nekritické obdivovatelky Jany Bobošíkové. Miloš Zeman pak v roli prezidenta republiky ve snaze o prosazení vlastní moci neváhá bezprostředně po volbách zasadit smrtelnou ránu straně, za niž byl kdysi premiérem. Pomocí svých intrikánských metod podkopává samotné demokratické principy naší republiky, jejichž základem je, ať se to komu líbí nebo ne, svobodná soutěž politických stran, ze kterých jsou po volbách vybíráni představitelé výkonné státní moci. Podle hesla „rozděl a panuj“ osloví ty, kteří hnáni osobními ambicemi bez jakýchkoli skurpulí vrazí nůž do zad nejen svým kolegům, ale zejména voličům a občanům republiky, jejichž zájmy mají hájit. Názory občanů, kteří jediní jsou skutečným zdrojem moci v republice, jsou jim v jejich boji o moc naprosto lhostejné. Míra jejich pohrdání lidmi této země je zřejmá z obsahu projevů, kterými své skutky obhajují. Jejich argumentace je přitom taková, že slovy našeho pana prezidenta: „jen úplný idiot by nepochopil, jaké skutečné pohnutky k popisovaným skutkům vedly.“
Místo, aby zastupitelé tohoto státu byli elitou, která reprezentuje své voliče, chovají se jako banda loupežníků, bažících po moci a osobním prospěchu.
Jediný, kdo se pak v dané situaci zatím chová rozumně a zodpovědně jsou voliči.
Přes políčky, které jim jejich představitelé uštědřují, neztrácejí soudnost a strany, reprezentující oba vrcholné představitele státu, SPOZ a Změna, odesílá tam, kam patří –
do p…(olitického háje).
Je ovšem otázkou, jak dlouho to občané této republiky ještě vydrží, než začnou ze zoufalství nad cynismem představitelů demokratických stran hromadně volit opravdové politické gaunery KSČM počínaje a DSSS konče.