Romicus - události, aktuality, časovosti

O pojmech a dojmech
Malé zamyšlení nad amnestií, volbami a související manipulaci s veřejným míněním.

O pojmech a dojmech

Most, 21.1.2013
Klaus a Zeman
V poslední době hýbou médii dvě události týkající se prezidenta republiky, amnestie a volby. V obou případech se na nás valí z úst hlavních protagonistů spousty více či méně relevantních informací, které jsou dále do zblbnutí interpretovány nepřeberným množstvím politologů, sociologů, blábologů a vše je završeno sprškou komentářů z různých blogů.
 

Na tyto komentáře pak někdy zmínění protagonisté reagují další snůškou různých informací a celý cyklus se pak opakuje do úplného zblbnutí všech zúčastněných stran. Výsledný dojem na občany této země je pak obdobný pocitu, který má každý jednotlivec po požití dobře uleželého zelí, marmelády a kyselého mléka, jinými slovy: Je mu na blití bez ohledu na stranickou příslušnost.

K tomu, abychom z této nestravitelné směsi udělali něco, co lze alespoň částečně konzumovat, musíme z prvotní změti informací oddělit pojmy, neboli fakta, která nás informují o nějakých skutečnostech, od dojmů, tedy od různých interpretací těchto faktů, jejichž účelem je prosazování vlastních zájmů nebo přímo účelová manipulace s veřejným míněním.

Pojmy: Jsou fakta, která lze racionálně a logicky prokázat nebo vyvrátit a jsou tedy víceméně objektivní a emočně neutrální.

Dojmy: jsou pocity, které v nás vyvolá konkrétní interpretace výše uvedených faktů. Dojmy jsou ve své podstatě iracionální a obtížně se dají vůlí ovlivnit. Pokud mě něco s..e, tak si můžu být vědom, že je toto duševní pohnutí hloupé a iracionální, ale nic moc s tím nenadělám.

Je zřejmé, že čím méně máme k dispozici ověřitelných faktů, tím více se musíme spoléhat na dojmy, které v nás ta která interpretace zmíněných faktů vyvolá. Je též zřejmé, že v politickém zápolení jde spíše o vyvolání dojmu, než o objektivní a nezávislou interpretaci skutečností a je jisté, že v politice vítězí ten, kdo tuto manipulaci ovládá lépe tedy ten, kdo na voliče udělá lepší dojem. Shrneme-li si to, co bylo výše napsáno, dojdeme k závěru, že působení na lidské emoce, na dojmy, je hlavní zbraní manipulátorů, kteří se snaží ovlivňovat veřejné mínění. V této účelové manipulaci pak příliš nezáleží na obsahu, ale na formě, jakou jsou v podstatě libovolná fakta podávána.

Z výše popsaných skutečností lze také odvodit dvě zásadní skutečnosti:

  1. Když dva dělají totéž, není to totéž
    Pro příklad můžeme sáhnout do naší historie. Svatý Václav vešel do historie jako dokonalý obraz světce, který tráví dny na modlitbách a službou těm nejchudším. Ve skutečnosti se však příliš nelišil od svých stejně postavených vrstevníků, byl to vůdce a válečník, jinak by ani nemohl stanout v čele rodící se země. Nejpodstatnější rozdíl oproti jeho bratrovi Boleslavovi byl v tom, že na rozdíl od bratra konal ve větším souladu s těmi, kteří jeho činy později interpretovali.
  2. Z uvedeného příkladu pak vyplývá, že to, jakým způsobem budou následující generace pohlížet na historické osobnosti, nemusí záviset na věcném obsahu jejich skutků, ale na tom, jak jsou jejich činy interpretovány, resp. jaký „dojem“ daná osobnost zanechala.
    I zde máme příklad z historie. Římský císař Tiberius, který je v antických pramenech i v jejich pozdějších interpretacích označován jako příklad zvrhlého tyrana, lakomce a despoty, byl objektivně vzato jedním z nejlepších římských císařů, který po sobě díky racionální zahraniční a hospodářské politice zanechal ekonomicky a politicky stabilní říši.

 

Ale vraťme se k v úvodu zmíněnému hlavnímu tématu. Žádná z porevolučních prezidentských amnestií nevyvolala u občanů příznivý ohlas. Pokud však vyhlásil amnestii Václav Havel, byla tato skutečnost v souladu s jeho osobností, a tak to i většina lidí alespoň podvědomě vnímala, a to včetně těch, kteří s ním i v mnohém jiném věcně nesouhlasili. U Václava Klause je pak ze stejného důvodu stejný čin většinou vnímán jako účelový kalkul. I v tomto případě jde ovšem o hodnocení, které vyplývá z toho, jakým dojmem Václav Klaus působí na lidi, a to mnohdy nezávisle na faktickém obsahu jeho jednání a skutků. Někdo to může brát jako spravedlivé Boží mlýny, někdo jako nepochopení a křivdu. Faktem ale zůstává, že Václav Klaus nejen kvůli sporné amnestii vstoupí do dějin jako vzor samolibého ochránce pochybných podnikatelských struktur. S tímto subjektivním historickým hodnocením pak nenadělají nic ani celé stohy předložených faktů a politologických analýz a je jen s podivem, že si to tento vrcholný představitel při zvažování svých činů neuvědomuje. (Nebo je to dokonce signifikantní a zákonité?)

Zatímco v případě historického hodnocení hrají dojmy resp. interpretace faktů hlavní roli, v případě výkonné politiky bychom se měli alespoň snažit ve svém hodnocení upřednostňovat samotná tato fakta. Při svém rozvažování a hodnocení jednotlivých pretendentů by lidé měli dát spíše na to, co daný politik říká, než na to, jakým způsobem to říká. Hodnotit pak, zda obsah jeho prohlášení je veden více snahou zanechat dobrý dojem, snahou zavděčit se obecenstvu, a tím dobýt slávu nebo získat jiný osobní prospěch, nebo zda je veden spíše hodnotami, které jsou nadřazeny osobnímu prospěchu, jsou obecně platné a jsou aplikovány ve snaze prospět těm, které zastupuje a jejichž jménem jedná.

Závěrem lze říci, že při rozhodování, koho zvolit za svého svrchovaného zástupce, bychom měli vybírat zejména toho, kdo je pevný v základních etických hodnotách, v tom, čemu se již od dob antiky říká „ctnost“, protože jedině z této ctnosti vyplývají i faktické skutky dané osobnosti.
Již staří Římané věděli, že politika je divadlo pro lidi, kde větší úspěch má lepší herec. Chce-li politik něco dobrého prosadit, měl by být také dobrým hercem. Naprosto nezbytným základem však je, aby hrál podle správného scénáře.
Pokud totiž bude sebelepší herec hrát špatnou roli, dopadne v lepším případě jako šašek v tom horším pak jako tyran.
 

Website Name 2009 | Sponsored by Skluzavky