Romicus - osobní stránky

O bankrotu a demokracii
Článek je malým srovnáním stavu demokracie a politické kultury u nás a v USA a popisem důsledků, které z tohoto srovnání plynou.

O bankrotu a demokracii

Plzeň, 4.8.2011
Chtěl bych tímto článkem reagovat na zprávu o navýšení dluhového limitu USA. To, že v podstatě ve všech demokratických státech politici z různých důvodů zadlužují daňové poplatníky, je všeobecně známo a bylo x-krát komentováno v médiích. Stejně tak se na nás zleva, zprava hrnuly všemožné analýzy příčin tohoto stavu.
 

V poslední době jsme byli podrobně informováni i o sporech, které ve Spojených státech mezi sebou vedli politici obou vůdčích stran ve snaze řešit hrozící platební neschopnost. Nakonec jsme pak mohli být seznámeni s výsledkem těchto složitých jednání:

„Sláva, Spojené státy nezbankrotují!“.

Analýza jedné zásadní skutečnosti však ve sdělovacích prostředcích chyběla. Ve zprávách jsme se dozvěděli výsledek hlasování ve sněmovně s počty hlasů rozdělených podle zastupitelů jednotlivých strany. A každý, kdo na tyto počty pohlédl pozorněji, mohl zaznamenat zcela zásadní věc:

„Američtí zákonodárci hlasují jako svéprávní a svobodní občané s vlastním názorem!!!“.

Jakkoli byla předchozí jednání složitá a ideologicky polarizovaná, nakonec každý americký zastupitel hlasoval jen a jen podle svého názoru a poměr hlasů pro a proti nebyl závislý na stranické příslušnosti toho kterého politika. Vůbec si nedovedu představit, že by něco takového mohlo být možné v Parlamentu ČR a že by poslanci při hlasování o takto důležitém zákonu nebyli zavázáni hlasovat jako jeden muž v souladu s usnesením grémia (ústředního výboru, politbyra…) své mateřské strany. Demokracie je založena na svobodném jednání svobodných občanů. Pokud je tato zásada jakýmkoli způsobem narušena, hrozí, že pod pláštíkem demokracie se bude skrývat oligarchie, kdy vše podstatné se odehrává v zákulisí partajních kabinetů a pod taktovkou několika ambiciózních a obvykle i všeho schopných jedinců. Každý, kdo se pak proti této oligarchii postaví, pak může být zcela v souladu se starobylým římským právem o urážce majestátu dehonestován a posléze vyloučen z politického kolbiště, neboť tzv. „přeběhlictví“ je v pojetí některých našich politických představitelů tím nejhorším zločinem. Nemusíme chodit daleko, abychom viděli, že prvním krokem k prosazení osobní moci všech novodobých diktátorů bylo potlačení opozice ve vlastních řadách. V důsledku je pak úplně jedno, zda se jednalo o kreatury typu Hitlera, Stalina a Gottwalda, nebo zda se jedná o malé Napoleony naší současné politické scény.

Každý občan by tedy měl být maximálně ostražitý při každém pokusu o omezení ústavou zaručeného práva poslance hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ať už se tak děje formou různých stranických závazků, čestných prohlášení nebo směnek na statisícové částky.

P.S.: Alespoň u voleb si zkusme vzpomenout, kteří politici a v jakých stranách se toto ústavní právo zastupitelů, snažili jakýmkoli způsobem zpochybnit nebo relativizovat.

P.P.S.: Samozřejmě, že se to netýká pánů Paroubka a Bárty z ČSSD a VV
 

Website Name 2009 | Sponsored by Skluzavky