Polítés a idiotés

Most, 19.1.2010

V každé společnosti je možné najít takřka nekonečné množství negativních jevů, takže označit některé z nich není obtížnou věcí. Mnohem obtížnější je dobrat se jejich příčin a vyvozovat z nich konkrétní osobní důsledky. Jako u mnohých jiných společenských otázek však můžeme inspiraci nacházet v historii.

Kolébkou evropské demokracie je antické Řecko. V řecké demokracii byli obyvatelé zhruba rozděleni na svobodné občany a otroky. Tyto dvě skupiny se odlišovaly mj. tím, že svobodní občané byli oprávněni plně disponovat svým majetkem a mohli se účastnit společenského a politického života své obce. Otroci (doúlés) měli majetková práva výrazně omezena a nedisponovali žádnými právy politickými. Svobodní občané se pak podle svého postoje k věcem obecným dělili na dvě skupiny: polítés a idiotés. Polítés byli ti občané, kteří se účastnili společenského života své obce (polis). Idiotés pak byli ti, kteří se starali pouze o své soukromé záležitosti (idiotikós).

Dalším dědictvím antického Řecka je filozofie. Filozofie hledá obecné základy všech věcí. Její součástí je od Sókratových dob etika, která se snaží definovat obecné normy společenského chování. Člověk může prosazovat své cíle různými způsoby, ale vždy tak, aby tyto normy nebyly překračovány. To znamená, je právem každého prosazovat zájmy osobní, nebo zájmy skupinové, ale nikdy na úkor zájmů a práv obecných. Stejně tak bychom měli i my posuzovat činy druhých, tzn. neupřednostňovat svůj osobní zájem před zájmem celku.

Z výše uvedených skutečností plynou následující skutečnosti:

Pokud převládne v obci pasivní přístup občanů k veřejným záležitostem, ztrácí se jediný přirozený regulační mechanizmus, který udržuje činy aktivních politiků v etických mezích.

převládnou osobní či skupinové zájmy u aktivních politiků, dochází k poškozování zájmu všech občanů, tzn. v důsledku i těch, jejichž zájmy tito politici alespoň formálně prosazují. Převládnutí osobních zájmů nad obecnými u řadových občanů pak vede k polarizaci společnosti a k tomu, že se v řízení státu prosazují právě výše popsaní politici, kteří poškozují obecné zájmy občanů. Praktická politika je touto polarizací pak zjednodušena na demagogické proklamace dogmat a prázdných frází. V konečném důsledku pak takovéto jednání vede k diktatuře nebo totalitní vládě úzké společenské skupiny, oligarchii.

Co vidíme dnes v reálné politice:

1) Drtivá většina občanů je totálně nespokojena s jednáním většiny politické reprezentace.

Politikové se sice mohou ohánět volebními průzkumy, ale faktem je, že drtivá většina občanů jim naprosto nedůvěřuje.

2) Tato nespokojenost plyne především z prosazování osobních nebo úzkých stranických zájmů na úkor zájmů celku.

Toto je zřejmě vidět i z nebývalé obliby nepolitické vlády.

3) Reálná moc je rozdělena mezi dvě "státostrany", které politický boj degradovaly na zápas Sparta-Slavia.

Voliči jsou pak rozděleni na fanoušky jedněch, či druhých, ale na utkání obou týmů se nedá koukat. Fauly jsou povoleny, rozhodčí úplatní, hráči nevalní.

4) Je v podstatě jedno, za který tým kopu, hlavně že hraji první ligu.

Přestupy jsou vítány. Prosazování vlastního názoru a obecných zájmů v parlamentu oslabuje vlastní tým a je tedy největším zločinem.

5) Jediné, čeho se bojí hráči obou týmů, je:

a) rozhodčí jejich zápasů (tedy voliči) budou neúplatní,
b) do ligy postoupí jiný tým, který naruší jejich hegemonii.

Jediné možné řešení:

1) Jděte k volbám.

Dejte současné politické reprezentaci jednoznačně najevo, že jimi prezentovanou politiku nechcete.

2) Rozhodujte se přitom především obecným prospěchem.

Volte třeba Balbínovu poetickou stranu, ale nepřipusťte a nedejte si vnutit zjednodušení politiky na zápas mezi dvěma stranami, kde ideje a obecné zájmy občanů a státu jsou nahrazeny bombastickou volební kampaní, prázdnými demagogickými frázemi a populistickými žvásty.

3) Spoléhejte přitom na vlastní "selský" rozum.

Mnohé z toho, co veřejné sdělovací prostředky prezentují jako zcela zásadní skutečnost klíčového významu, je ve skutečnosti zcela banální a prázdná věc, která těmto médiím slouží pouze k vlastnímu zviditelnění.

4) Myslete na budoucnost

Pokud jediným časovým horizontem, který politici vnímají, jsou příští volby, myslete alespoň vy dále. Myslete na svoji budoucnost a budoucnost Vašich dětí.

Závěr:

Nebuďme Idiotés.

Každý, kdo vinou vlastní frustrace, pohodlnosti, nebo pocitu marnosti se zříká byť jen základní účasti na věcech veřejných, je na nejlepší cestě ze skupiny Idiotés do skupiny Doúlés - otroci.

Romicus - osobní stránky